Švédsko, Norsko a Finsko. Velká severská trojka. Ale nenechte se mýlit, skandinávksých zemí je pět - patří mezi ně i Dánsko a Island (+ Faerské ostrovy).

Finské Vánoce mají svůj původ v kekri - hostině na počest sklizně. Název se odvozuje od pána dobytka a boha plodnosti. Slavilo se už na konci sklizně, ať už to bylo v pozdním létě, či na konci podzimu. Po příchodu křesťanství ve 12. století začala kekri splývat s hostinou štědrovečerní. Součástí oslav bylo i nabízení jídla mrtvým, první sobotu v listopadu se lidé převlékli do kostýmu Kekriho, ženské Kekritar nebo jeleny a koně s rohy a takto obcházeli domy žádajíce o jídlo a pití. Každý rok si také pořizovali vánoční prasátko, které vykrmovali a hýčkali v luxusu (dokonce jej saunovali!), jen aby jej mohli na příští Vánoce sníst. Správný růst prasátka mělo také zajistit, že mu do jídla bylo přidáváno maso z jeho předchůdce.

Povinností žen bylo upříst dost příze, aby mohly každému z vesnice uplést nové ponožky a palčáky. Každý Fin také na Vánoce dostal nové boty a nové oblečení. Muži zase museli vyrobit saně, soudky, košíky a další dřevěné komodity, stejně jako nasekat dřevo - aby úroda ve stodolách nepromrzla, tak se v nich topilo.

Před Štědrým dnem se všechen nábytek z domu musel vynést ven a celý domek se musel vydrhnout pískem a vodou. Pokud se písek při mytí nahromadil v jednom koutě, znamenalo to štěstí. Nakonec se stavení vytřelo větvičkami z voňavých jehličnanů.

Vaše Aenan