pokr. z předešlého dne:

Ženy na Štědrý den vstávaly co nejdříve, věřilo se, že která vstala úplně první, přinášela štěstí a dobrou úrodu. Do kostela se chodilo v 6 ráno. Každý v něm zanechal hořící svíčku a po skončení obřadu mladíci nasedli na koně s tím, kdo bude doma nejdříve - prvnímu po celý další rok nejlépe koně sloužili.

Večer šli muži do sauny, ženy až po nich, protože prvním v sauně byla zajištěna větší síla. K večeři se podával chleba (zbytky se schovaly až na jaro, kdy se znovu osívala pole), vepřové, ryby, červená řepa, pivo a jako dezert krupicová kaše polévaná likérem. Po ní se šla nakrmit hospodářská zvířata, kterým se k Vánocům také popřálo. Dárky nosila obdoba Santa Clause (pro každou vesnici měl tuto funkci jeden člověk), ale bylo to strašlivé stvoření, které zlobivé děti švihalo mladými březovými výhonky (takže taková obdoba rákosky). Tu noc se nešlo spát, čekalo se, dokud zas vítání dalšího dne nezakokrhal kohout. Nikdo ale z domu nevystrčil nos, protože ten, kdo šel za kamarády nebo se promenádoval po okolí, se prohřešil. Aby nikdo takové choutky neměl, hrály se různé hry a čarovalo se, nejčastěji byla sesílána kouzla pro dobrou úrodu, zdraví dobytka a proti škůdcům. Věšteckým nástrojem byla sůl - podle toho, jak se rozpustila, vás čekala smrt, dobré zdraví či bohatství. Dovnitř byl také vnášen kohout - před něj každý hodil kousek chleba a čí sezobnul první, toho svatba se měla slavit. Když už se nakonec dostali do postele, mohla se jim ve snech zjevit podoba jejich budoucích drahých poloviček.

Teď už nezbývá než vám popřát hyvää joulua! A krásný (snad i u vás nádherně zasněžený) den!

Aenan